Bengálky

Kamarádka je přes kočky s rodokmenem, a tak když jsem dostala pozvání podívat se na koťata jedné z jejich dvou bengálských koček, neodolala jsem.  

Když jdu na návštěvu ke kamarádům, vždy s sebou vezmu nějakou malou pozornost. Pro tuhle příležitost jsem se stavila v obchodě s kočičím žrádlem. Pro koťata jsem vzala raději menší porce a dokonce jsem zjistila, že pro kočičí maminy se opravdu dělá speciální krmení. Takže jsem jí ho samozřejmě vzala. No a pro chovatelku přihazuju lahev vína.

Na návštěvu jsme vyrazili ve třech, těch zvědavců se nakonec našlo víc. Nejdřív se přivítali dvounozí kamarádi, kočičí rodinka je bezpečně uklizená v pokoji, kde nehrozí žádné škody. A než nám kamarádka přinesla tu kočičí drobotinu, pronesla jedno přání:

„Dejte prosím pozor, ať vám nezalezou pod sedačku – tam nemám uklizeno a jde těžko odtáhnout.“

A je to tady. Všichni jdeme na kolena a kolem nás se hemží 4 koťata kočky bengálské, jejich máma a teta. Hrajeme si všichni se všemi, při tom probíráme veselé historky ze života chovatelů koček. K tomu máme drobné občerstvení a nějak samozřejmě si připíjíme na setkání a tak trochu na úspěšný chov koček. Čas plyne, všichni máme drobné škrábance na rukách, jak se ta droboť po nás různě sápe a plazí. Snažíme se je rozeznat podle zbarvení, abychom věděli, zda máme tu čest s některou z kočiček nebo s kocourkem.

Po necelé hodině chovatelka pronese kontrolní otázku:

„Kde jsou koťata?“

Kromě jednoho, které téměř usíná v mém náručí, není po ostatních ani vidu ani slechu. Nebylo to zas tak složité, stačilo se položit na břicho a podívat se po místnosti z perspektivy 6ti týdenního kotěte.

Bingo! Máme je. Zbývající tři koťata jsou zalezlá pod sedačkou v nejzazším možném místě a spí.

Dokázali jsme to!

Chovatelka měla jediné přání, ale to se nějak nepodařilo splnit. Pod sedačku se nevejde ruka dospělého člověka, nastupuje násada od koštěte a koťata opatrně probouzíme a postrkujeme ven z pod sedačky. Brání se, v tom zakázaném území se jim samozřejmě líbí.

Naše úsilí je završeno úspěchem, nakonec přece jen vracíme všechna koťata pyšné kočičí mámě i chovatelce a naše bengálská návštěva končí.

Vydržela jsem to, nekoupila jsem si žádné kotě, pro moji kočku domácí by to nebyla vhodná kamarádka. Moje kočka totiž běhá venku s ostatníma kočkama a kocourama a do ušlechtilé chovné kočky má dost daleko.

Ale stejně ji mám ráda!